Co se děje na IOM?

-

-

-

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




1FP426

Znalectví v ekonomických oborech

Předmět doplňuje odborné předměty, které poskytují znalosti a dovednosti v samotném oceňování podniku a jeho majetku, o tzv. znalecké minimum, tj. o problematiku související s výkonem činnosti soudního znalce. Je tak velmi vhodným doplněním pro ty studenty, kteří předpokládají, že by se po získání dostatečné praxe věnovali oceňování podniku nebo výkonu znalecké činnosti v jiném ekonomickém odvětví právě jako soudní znalci.

Základní informace o předmětu ke stažení (1FP426_znalectvi_zakladni informace_o předmětu)

Podklady pro přednášky – harmonogram

  • úvodní přednáška 16. února 2017 (informace ke stažení zde), podklady pro přednášku (prezentace ke stažení zde)
  • přednáška 23. února 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 2. března 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 9. března 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 16. března 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 23. března 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 30. března 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 6. dubna 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 13. dubna 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 20. dubna 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 27. dubna 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 4. května 2017 (ke stažení zde)
  • přednáška 11. května 2017 (ke stažení zde)
  • prezentace k samostatnému nastudování (ke stažení zde)

Předpisy regulující výkon znalecké činnosti v ČR

Zákonné předpisy

  • zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů (ke stažení zde)
  • vyhláška č. 37/1967 Sb. provádějící zákon o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů (ke stažení zde)
  • vyhláška č. 123/2015 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých oborů a odvětví pro výkon znalecké činnosti (ke stažení se sbírky zákonů zde)

Další regulatorní dokumenty

  • nález sp. zn. Pl. ÚS 13/14 ze dne 15. 9. 2015 (297/2015 Sb., ke stažení zde)
  • Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 30. dubna 2012 (ke stažení zde)
  • Organizační pokyn Ministerstva spravedlnosti ČR upravující postup při vyřizování žádostí o zápis do seznamu ústavů (ke stažení zde) – organizační pokyn byl de facto implementován novelou, zákonem č. 444/2011 Sb., do zákona o znalcích a tlumočnících
  • Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 30. 4. 2012, č. j. 90/2012-OSD-ZN, o správním řízení ve věcech znalců a tlumočníků, a o některých dalších otázkách (ke stažení zde)
  • Důvodová zpráva k poslední novele zákona o znalcích a tlumočnících, tj. k zákonu č. 444/2011 Sb. (ke stažení zde)

Zajímavá soudní rozhodnutí

Výkon znalecké potažmo jiné expertní činnosti, jejíž výstupy jsou využívány v rámci sporů, je dobré inspirovat zajímavými soudními rozhodnutími, resp. usneseními. Studium takových rozhodnutí může posílit jistotu znalce / experta při výkonu jeho činností.

V této sekci naleznete průběžně doplňovaný seznam soudních rozhodnutí (nejen z České republiky), které dle našeho názoru stojí za studium. K jednotlivým rozhodnutím uvádíme stručný komentář, resp. právní větu pro snadnější orientaci v jednotlivých textech.

1. Usnesení Ústavního soudu ČR, Nejvyššího soudu ČR a dalších soudů v oblasti výkonu znalecké činnosti

  • V oblasti jmenování znalců – za účinnosti „nového“ správní řádu (500/2004 Sb., od 1.1.2006)
    • Sp.zn. III. ÚS 2245/10 (Ústavní soud ČR): „… Jmenováním znalců v podstatě soudy vytvářejí okruh osob, na které se hodlají obracet s otázkami spadajícími do sféry jejich odbornosti. Počet soudy požadovaných znaleckých posouzení je omezený a je menší než počet odborníků v dané oblasti, kteří splňují předpoklady stát se znalcem. Jmenování znalce či nevyhovění žádosti o jmenování není výsledkem zkoušky odborných znalostí příslušné osoby či výsledkem srovnávání s ,uchazečem‘ jiným, kdy by se postupovalo podle nějakých formálních kritérií. Skutečnost, že ne každý může být jmenován soudním znalcem, není zákonným omezením základního práva…” (ke stažení zde)
  • V oblasti jmenování znalců – před nabytím účinnosti „nového“ správní řádu
    • Sp.zn. I. ÚS 178/03 (Ústavní soud ČR): „..Jmenování konkrétních osob do znalecké funkce závisí na uvážení krajského soudu. Jinými slovy každému, kdo požádá o jmenování znalcem, nevzniká, ani při splnění všech zákonných podmínek, právní nárok na to, aby znalcem jmenován skutečně byl. Jmenování do funkce znalce tudíž nelze považovat za právo každého občana…“ (ke stažení zde)
    • Sp.zn. II. ÚS 153/04 (Ústavní soud ČR): „… Neexistuje právní nárok na to, být jmenován soudním znalcem, a dále rozvažování o žádosti osoby o jmenování soudním znalcem se neděje v režimu správního řádu…“ (ke stažení zde)
  • V oblasti přibrání konzultanta
    • Sp. zn 3 To 12/1988 (Nejvyšší soud ČSR): „…Konzultantem, který byl přibrán k posouzení zvláštních dílčích otázek (§ 10 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb.), může být osoba odborně způsobilá k posouzení těchto otázek důležitých pro podání znaleckého posudku, i když není zapsána do seznamu znalců…“ (ke stažení zde)
    • Sp. zn 4 To 70/1998 (KS v Českých Budějovicích): „…sice není vyloučeno, aby konzultant byl odborníkem z jiného oboru, než je znalec, jeho úkolem však musí být jen posouzení dílčí otázky z tohoto jiného oboru, jež tvoří podklad pro posudek z oboru znalce…” (ke stažení zde)
    • Sp. zn. 7 Co 205/1970 (KS v Hradci Králové): „…Přibrání konzultanta ustanoveným znalcem k posuzování dílčích otázek posudku ( § 10 odst. 2,  § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.) znamená společné projednání těchto otázek znalcem a další osobou, která má přibližně stejnou odbornou úroveň jako ustanovený znalec.“ (ke stažení zde)
  • V oblasti výkonu znalecké činnosti znaleckých ústavů
    • Sp. zn. 21 Co 57/2010 (KS v Hradci Králové): „…Ze žádného právního předpisu nelze dovodit, že by se na tvorbě znaleckého posudku v případě, kdy je posudek vyžadován od ústavu podle § 21 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb., mohly podílet pouze osoby, které nejsou v pracovním nebo obdobném poměru k ústavu nebo jsou jeho statutárními orgány.“ (ke stažení zde)
  • V oblasti odměňování / znalečného
    • Sp. zn. Pl. ÚS 13/14 (plné složení pléna Ústavního soudu ČR) (ke stažení zde)
    • Sp. zn. II. ÚS 3367/12-1 (Ústavní soud ČR): „…Ačkoliv znalci, podobně jako zapisovatelé či tlumočníci, sice nejsou ani účastníky řízení, ani vedlejšími účastníky řízení, nýbrž „pouze“ osobami zúčastněnými na řízení, nelze přehlížet či dokonce upírat ta práva, jimiž jsou tyto subjeky civilního procesu nadány…Disponuje-li pak znalec právem na podání odvolání proti rozhodnutí o znalečném, musí být vybaven stejnými procesními právy, jaká zákon přiznává účastníkům, aby nebyl v odvolacím řízení proti účastníkům znevýhodněn (čl. 96 odst. 1 Ústavy České repuliky, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod)“ (ke stažení zde)
  • V oblasti hodnocení znaleckého posudku
    • Sp. zn. 25 Cdo 583/2001 (Nejvyšší soud ČR): „…Přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ust. § 127 odst. 2 o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústavu nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro tyto rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí….Hodnocení důkazu znaleckým posudkem (§ 132 o. s. ř.) spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů.“ (ke stažení zde)
    • Sp. zn. 33 Odo 325/2001 (Nejvyšší soud ČR): „…Tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti jen prostřednictvím odborného znaleckého posudku. Znalec je osobou (fyzickou či právnickou), která prostřednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které byly soudem určeny, a ve znaleckém posudku soudu sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení. Rovněž důkaz znaleckým posudkem (včetně výsledků slyšení znalce) je soud oprávněn hodnotit podle zásad vyjádřených v ustanovení § 132 o. s. ř.; hodnocení soudu přitom nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Měl-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a proč nevychází ze závěrů druhého znaleckého posudku.“ (ke stažení zde)
    • Sp. zn. 33 Odo 324/2005 (Nejvyšší soud ČR): navazuje na právní větu z výše uvedeného judikátu, a dále konstatuje „... Ačkoli zákon jakoby dává přednost ústnímu podání znaleckého posudku, je zřejmé, že pravidlem bude právě opačný postup… Jen výjimečně se může spokojit s písemně podaným znaleckým posudkem, aniž by znalce vyslechl k obsahu posudku….Ovšem i tam, kde se soud spokojil s písemným posudkem znalce, může nařídit dodatečně výslech znalce, pokud to bude zapotřebí vzhledem k obsahu písemného posudku nebo k jiným okolnostem uváděným účastníky řízení…. soudy (správně) volají znalce k jednání zpravidla jen tam, kde vznikají pochybnosti o správnosti nebo úplnosti posudku. Soudy např. neprovádějí výslech znalce ve věcech, v nichž znalec nemůže danou problematiku svou výpovědí objasnit více, než se to stalo v písemném posudku.“ (ke  stažení zde)
    • Sp. zn. 30 Cdo 3450/2007 (Nejvyšší soud ČR): „...Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o.s.ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o.s.ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o.s.ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy….. Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec ne zcela splnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně nesplnil jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, podle okolností případu posoudí, zda znalce opatřením zaváže k doplnění tohoto neúplného (nedostatečného) posudku, a to i případně cestou realizace pořádkového opatření (uložením pořádkové pokuty dle § 53 odst. 1 o.s.ř.), nebo zda za účelem posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví jiného znalce. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru…. Závěry znaleckého posudku přitom nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba v případě potřeby je ověřovat i jinými důkazy, a to zejména tehdy, jestliže mohou být pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku….“ (ke stažení zde)
    • Sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 (Nejvyšší soud ČR), který navazuje na výše uvedenou judikaturu (ke stažení zde)
    • Sp. zn. 30 Cdo 352/2008 (Nejvyšší soud ČR), který navazuje na výše uvedenou judikaturu, a doplňuje: „...Zjistí-li soud, že znalec ne zcela splnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně nesplnil jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, podle okolností případu posoudí, zda znalce opatřením zaváže k doplnění tohoto neúplného (nedostatečného) posudku, a to i případně cestou realizace pořádkového opatření (uložením pořádkové pokuty dle § 53 odst. 1 o. s. ř.), nebo zda za účelem posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví jiného znalce….Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky…bylo …nezbytné při zpracovávání posudků přihlédnout i k ostatním důkazním prostředkům, resp. k výslechům účastníků, zejména pak v nalézacím řízení vyslechnutým svědkům tak, aby byl vytvořen dostatečný podklad pro následné znalecké zkoumání dané problematiky…. bylo nezbytné, aby soud v rámci zajištění podkladového materiálu pro znaleckou verifikaci označil z dané důkazní množiny ty důkazní prostředky, které za dané procesní situace, s přihlédnutím k zásadě přímosti a ústnosti, přesvědčivosti svědků atd., byly jím považovány za relevantní a využitelné pro zpracování znaleckého posudku.“ (ke stažení zde)
    • Sp. zn. 28 Cdo 329/2010 (Nejvyšší soud ČR), který čerpá, resp. potvrzuje výklad dle výše uvedené judikatury (ke stažení zde)
    • Sp. zn. III. ÚS 299/06 (Ústavní soud ČR): „...Znalecký posudek je nepochybně významným druhem důkazních prostředků a v rámci dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo. Nelze však pustit ani na okamžik ze zřetele, že ze stěžejních zásad dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz, ani on nepožívá žádné větší důkazní síly, a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti…Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce. Ústavní soud si je vědom toho, že požadavek, aby orgán činný v trestním řízení hodnotil mj. též odbornou správnost znaleckého zkoumání a odbornou odůvodněnost závěrů znaleckého posudku, je velmi náročný. Uznává také správnost názoru, že orgán činný v trestním řízení nemůže sám nahradit odborné závěry znalce svými laickými názory. Je však třeba trvat na povinnosti orgánů činných v trestním řízení hodnotit znalecký posudek ze všech aspektů shora naznačených, včetně jeho odborné správnosti. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a slepě důvěřovat závěrům znalce by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle jeho vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat. Vyvstanou-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, je orgán činný v trestním řízení povinen, v souladu se zásadou oficiality a zásadou vyhledávací (§ 2 odst. 4, 5 trestního řízení), pokusit se odstranit vzniklé pochybnosti obstaráním dalších důkazů. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného.“ (ke stažení zde)
    • Sp. zn. 2 Tzn 19/97 (Nejvyšší soud ČR): „...Znalecký posudek nelze odmítnout jen proto, že znalec se nad rámec svého oprávnění vyjadřoval i k otázkám právním. Skutečnost, že znalec ve svém posudku zaujme stanovisko k otázce, jejíž zodpovězení přísluší soudu, nečiní tento posudek nepoužitelným, pokud obsahuje odborné poznatky a zjištění, z nichž znalec tento právní závěr učinil a které umožňují, aby si soud tentýž nebo jiný takový závěr dovodil sám.“ (ke stažení zde)

2. Judikáty tvořící tzv. “Daubert Standard”

  • Supreme Court of the United States (1993): Daubert v. Merrel Dow Pharmaceuticals, 509 U.S. 579 (1993) (ke stažení zde)
  • Supreme Court of the United States (1997): GENERAL ELECTRIC Co. v. JOINER, 522 U.S. 136 (1997) (ke stažení zde)
  • Supreme Court of the United States (1999): Kumho Tire Co. v. Carmichael, 526 U.S. 137 (1999) (ke stažení zde)

Tento standard definovaný a užívaný při posuzování přípustnosti odborného důkazu před soudy v USA zavedl relativně jednotný postup, jímž se ověřuje, zda předložený např. znalecký či jiný expertní posudek byl zpracován jeho autorem nezávisle a odborně, spolehlivými postupy a metodami a tudíž jen lze připustit jako důkaz. Jinými slovy definuje kritéria pro zpracovatele a postup zpracování expertních posudků.

Užitečné webové stránky

  • Ústřední seznam znalců a tlumočníků vedený Ministerstvem spravedlnosti ČR – odkaz zde
    • seznam je členěn dle znaleckých oborů a odvětví, potažmo je možné vyhledat znalce dle jeho specializace (nutno dodat, že specializace jako takové nejsou upraveny vyhláškou č. 123/2015 Sb.)
    • vyhledávat je možné také dle jména znalce (viz tento odkaz) – toto je užitečné pro ověření, jaký je rozsah znalecké licence příslušného znalce, tj. v jakém oboru a odvětví je znalec v seznamu zapsán
  • Ústřední seznam znaleckých ústavů vedený Ministerstvem spravedlnosti ČR – odkaz zde
  • Vzor elektronické verze znaleckého deníku – odkaz zde
  • Vzor papírové verze znaleckého deníku – ke stažení zde
  • Informace o dohledové činnosti Ministerstva spravedlnosti ČR v oblasti znalecké činnosti – odkaz zde

Poučení pro osoby vstupující do jednací síně soudu

Při vstupu do jednací síně a během celého pobytu v ní musí být pokrývka hlavy sejmuta. Z této povinnosti platí výjimka jen pro příslušníky ozbrojených sborů, kteří jsou při projednávání věci ve službě, a dále pro ženy v případech, kde to pravidla společenského chování připouští.

Během celého jednání přítomní sedí na svých místech. Klást otázky a vyjadřovat se je možno jen se souhlasem předsedy senátu (samosoudce). K senátu (samosoudci) se mluví jen ve stoje, a to i při sebekratším projevu. Slovní projevy musí být hlasité a srozumitelné.

Výrok rozsudku vyslechnou všichni přítomní k výzvě předsedy senátu (samosoudce) ve stoje.

Soudní osoby i ostatní přítomné osoby se vzájemně oslovují „pane – paní – slečno“ s připojením funkce či procesního postavení, ve kterém oslovený při jednání vystupuje (např. „pane předsedo, pane přísedící, pane obhájce, pane doktore, paní státní zástupkyně, pane znalče, pane svědku apod.). Pouze osoby mladší patnácti roků lze oslovit, jeví-li se to účelným pro překonání jejich ostychu, jen osobním jménem.

Postup soudního jednání ani jeho důstojnost nesmí být žádným způsobem rušeny. Zejména není dovoleno v jednací síni mluvit bez souhlasu předsedy senátu (samosoudce), dále jíst, pít nebo kouřit, a to ani v přestávce.

Jednání řídí předseda senátu (samosoudce), jehož pokynů se musí všichni přítomní podřídit.

Předseda senátu (samosoudce) rozhoduje též o tom, zda je možno v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy z jednací síně. S vědomím předsedy senátu nebo samosoudce lze pořizovat zvukové záznamy. Jestliže by však způsob jejich provádění mohl narušit průběh jednání, může předseda senátu nebo samosoudce jejich pořizování zakázat.

Do jednací síně není dovoleno vstupovat se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit život nebo zdraví anebo pořádek, výjimka platí jen pro příslušníky ozbrojených sborů, kteří jsou při projednáváni věci ve službě.